„To znamená, že jsme to auto buďto koupili, nebo si ho pujčili. Tak i tak je to kravina, protože tolik prachů já nemám a kdybysme si ho pujčili, už by nás naháněli policajti, páč u nás jsou auta hlídaný kamerově.“ Nechápavě kroutil hlavou Cam
„Jeny, ukaž Camovi, co máme v kastlíku“ navrhnul jsem
„Jasně, pojď sem Camerone“
Otevřela kastlík a vyndala ten pytel hulení, co nám tam vydržel celou noc v takřka odemčeným auťáku.
„No to si ze mě děláte prdel, ne? Kde se to tam vzalo?“ vytřeštil oči Cam
„No ty krávo, to je fakt úlet“ jen souhlasně vydechnul Boby
Zhruba 3 minutky jsme tam všichni stáli a koumali, co bude dál a tak nějak si v hlavách šrotovali to, co jsme se za posledních pár hodin dozvěděli.
„Kdo může řídit?“ zeptala se Sue
„Já“ odpověděla Jeny
„Tak nasedat a jedem dál, ne?“ zavelela Sue
„JASNĚ“ zařvali jsem s Camem a s Bobym
Nasedli jsme do auta a užívali si pohodlíčka, který takovýhle posezení po náročným tahu umělo tohle auto dát. Pořád jsme neveřili, že je tohle vůbec možný.
„Tak kam to bude pánové a dámo?“ usmála se Jeny
„To je přece jasný, ne? Do Camova autobazaru. Ať se ujasní, jak to bylo s tim autem“ odpověděl Boby
„Máš recht“ souhlasil jsem
Vyrazili jsme směr Stensonova ulice. Sluníčko vycházející za siluetou města nám dávalo najevo, že už to táhneme opravu ďéésně dlouho. Ale v tuhle chvíli nám to bylo úplně jedno. Flaška vodky kolovala po autě a nálada se rozjížděla tim správným směrem. Zhruba po půl hodině jsme zastavili u plotu autobazaru Barkley´s cars.
„Téda, Tvůj šéf má fakt takový moc nepoužívaný jméno čéče“ smál se Boby na Cama
„No, já mu to říkal taky, ať nepojmenovává bazar podle svýho jména. Měl jsem plno parádních možností, jako například Baileys, Bacardi, Bolognese, Badminton, Bangladéš, Bovarius, Bon Vuajge, Brtník, ale to on ne. To on si to pojmenuje po sobě a pak sem lidi lezou a první čemu se smějou je název“ řechtal se a kroutil hlavou Cam
Najednou vyšel z takový plechový boudy uprostřed bazaru, obtloustlejší chlapík, se začínající pleškou na hlavě, v košili, kravatě a parádních kostkovaných kšandách. Jen nás uviděl, usmál se a šel směrem k nám.
„Tak to je fakt divný. On se normálně směje. To bude nějaká kravina. Tohle přece nemůže bejt normální, že jsme si tohle auto fakt koupili“ divil se Cam
„Uvidíme. Dyžtak skoč za mě a Ty Jeny to odpálíš, jak to půjde. Tak rychle se z toho auta nevysoukáme“ naplánoval jsem
„Dobře“ souhlasila Jeny
„Lidi, já bych mu normoš dal vzorek hulení, nebo do něj na rovinu naleju tak decáka Absolutky a bude“ smál se Boby a mžoural na přicházejícího chlapíka
„Taky dobrý, ale jak do něj tu vodku pod tlakem dostaneš? To by se musel položit a někdo by mu musel otevřít…“
„Chlapi klid, už je skoro tady“ přerušila nás Sue
„Ahoj Camerone. Tak koukám, že auto slouží parádně, co? Nejsou s nim nějaký problémy?“ zvesela na nás spustil Barkley
„No…eee…ani ne. Ale o to tady zrovna nejde…“ překvapeně a nejistě reagoval Cam
„Je mi to jasný. Předevčírem jste rozhodně nevypadali, že by jste si mohli v sobotu něco pamatovat, ale jestli chcete to auto vrátit, není problém.“ Smál se Barkley
„Ne ne, to ne, je super, akorát, jestli by jste nám mohl říct, jak jsme ho tady koupili“ ještě víc nejistě odpověděl Cam
„Jasně, to neni problém. Přišli jste sem v pátek v podvečer s nějakým chlapem a že by jste chtěli koupit auto. Já na to, jestli jste náhodou drobet nepřeťápli svoje možnosti a ten chlap mě jen uklidnil, že to není můj problém a že všechno úplně v pohodě pokryjete. Dál už jsem se neptal a jen jsem koukal, který auto si vyberete. Jednoznačně jste sedli do tohohle krasavce. Váš společník vytáhnul balíček peněz a sepsal smlouvu. Vy jste mi pak dali dvě flašky fakt dobrýho šampaňskýho a spokojeně jste se nechali odvézt směr centrum. To je všechno, co vim“
„To nám úplně stačí. Fakt díky moc šéfe. Jo a v pondělí přijdu normálka na ráno. Počítejte se mnou“ rozloučil se Cam
Tak teď už nám fakt začínalo bejt divný, kdo to v pátek s náma šel koupit auťák a ještě za nás platil. Ledaže by to bylo z našich peněz, to by pak zas tak divný nebylo, ale to by znamenalo, že to hulení jsme prodali za mnohem lepší prachy, než za pět táců. Plus to, co nám zbylo v kastlíku našeho skvostného kabrouška. Vůbec jsme to nechápali.
Začínalo se blížit poledne a mi dostali hlad. Není divu, po takový době, co jsme lezli sem a tam po barech a různých knajpách se divim, že nás to nechytlo dřív.
„Mám hlad, kam vyrazíme?“ nadhodil jsem
„Kamkoliv…“ souhlasil Cam
„Znám tady jednu fakt dobrou restauraci, ale nevim, jestli by se vám tam chtělo. Je to přes půlku města“ navrhla Jeny
„Veď nás holka“ usmál se Boby a usrknul si z flašky
Rozjeli jsme se přes město a přemejšleli, jak zjistit, kdo to v pátek s náma trajdal a k čemu nám jsou ty desky v kufru.
Přijeli jsme k jedný restauračce, která skvostně připomínala italskou kavárničku. Vonělo to tady jak se patří všema možným vůněma a nás až hlady bolelo břicho. U vstupu byl v malý skříňce jídelák a nápoják. No po přečtení toho všeho jsme pochopili, že už nikam jinam jít prostě nemůžeme a že tady nějakou dobu zkejsneme. Nikomu z nás to očividně nevadilo.
Vnitřek byl parádně vyšperkovaném dřevem a po všech těch barech, diskárnách a muzice, to bylo příjemně tichý místečko.
Sedli jsme si k jednomu stolu a cítili, jak na nás dopadá únava a jak si každí část těla užívá toho klídku a pohodlíčka.
„Čéče, já tady asi na počest toho všeho smotnu špeka, souhlasíte?“ zeptal se připitým hlasem Cam
„Jasan“ souhlasil Boby
„Já jsem pro, je to fakt zasloužený“ přidal jsem se
„Jasně, proč ne, ale hulit by se to mělo venku, tady na to budou asi citlivý“ usměrnila nás Jeny
„Ok ok, to je v pohůdce“ mumlal si Cam sehnutém nad kopičkou bublin a snažicí se umotat něco pěkného
„Tak dobrý den, co to bude panstvo?“ ozvalo se najednou
Byl to číšník, ale jako by z oka vypadnul nějakýmu parádnímu Taliánovi. Knírek pod nosem, černý vlasy, hnědý oči, vysmátej a tlaskej přízvuk se taky nedal zapřít.
„Éééé, maso…hódně masa a zeleniny“ mžoural na něj Boby
„A jaké by to mělo být maso?“ usmíval se Taliánec
„Krůtí…krůtí a na přírodno“
„Dobře a dál“
„Já myslim, že když nám sem hodíte pět porcí vašeho jistě vynikajícího a skvostně propečenýho krůtího masíčka, k tomu kopec zeleninky a mísu opečenejch brambor, tak budeme všichni velice spokojený. A jako zákusek Tiramisu, taky pět porcí. Jo a tři lahve dobrýho a vámi osobně vybranýho vínka“ objednal jsem
„Jistě pane. Ještě nějaké jiné přání“
„Šest skleniček. Rádi bysme si s vámi připili“
„Dobrá, bude mi ctí“
„Nám též, děkujeme“
Zhruba za pět minut se Cam pochlubil fakt špičkovým jointem, metrem sliboval plno zajímavých zážitků.
„Teď to nebudeme hulit, chci se v klídku najíst“ navrhla Sue
„Souhlas“ skoro na stejně jsme všichni souhlasili
„Tak co si kluci myslíte o tom chlapíkovi, co s váma koupil ten auťák?“ zeptala se Jeny
„Fakt nevim, ale dneska to chci zjistit“ reagoval Cam
„Máš recht brácho, ale jak?“ zeptal se Boby
„To nevim“
„A co se zeptat Floyda a Hutchinsona. To oni nám řekli, kde je to auto, ne?“ přidala se Sue
„To je fakt, ale kde je budeme teď hledat?“ znejistěl jsem
„V baru. Jsou tam skoro furt, nebojte“ uklidnila nás Jeny
„Bojim se exekutora, bojim se špitálu, bojim se toho, že nám s Jimbem vyprchaj bubliny, bojim se, že si nikdy nekoupim psa a když už, tak ho jednou tak zhulim, že mi z toho pojde, bojim se občas sám sebe, ale toho, jestli někde dřepí dva typani v baru se bát nemusim, páč je to věc absolutně nehrozivá a strach nenahánějící a ten kdo se toho bojí, tak by se měl bát především sám sebe, že se bojí toho čeho se bojí . . . sákriš, fakt dobrý masíko, co do toho dávaj, kromě tý krůty? Asi kuře. . .“ rozjel se Cam a mi jen s otevřenou pusou koukali a pomalinku se začínali smát.
Jídlo bylo fakt super a vůně italský kuchyně nám jen dodávala sílu na další a další koumání a cestování. Taliánec postavil na stůl vínko a otevřel ho. Nalil do šesti skleniček a postupně nám je rozdal.
„Tééda šéfiku, to jídlo je tutto bene“ pochválil jídlo Cam
„Děkujeme, vyřídím v kuchyni“
„Tak na tuhle parádní restauračku a ať to tady funguje dál“ připil Boby
„Souhlas, sem budu chodit baštit“ s plnou pusou a skleničkou v ruce kývnul Cam
Všichni jsme si postupně ťukli a napili se. Po tom všem co jsme dneska už stihli prolejt hrdlem a vyhulit to bylo v krku, jako pohlazení.
Po přípitku jsme se všichni pustili pořádně dlabat. Netrvalo nám to dlouho, protože hlad byl už celkem dlouho, akorát jsme na to v tom všem nějak nemysleli. Já teda rozhodně přemáhal kručák v břiše už od včerejška od večera.
Dojedli jsme a já nenápadně naznačil Taliáncovi, že bych zaplatil. Přišel s úsměvem na tváři.
„Jak to bude? Zvlášť, nebo dohromady?“
„Já bych to viděl v celku šéfíku“
„Dobrá“
Pinglík mi předložil účet a já ho letmým pohledem shlídnul. Uznal jsem, že za takovou baštu to fakt stálo a s parádním dýškem mu to vrátil. Bylo mi celkem buřt, že nato padlo v porovnání s jinýma hospodami celkem dost peněz. Je to tady super a tam kde se Ti líbí nemáš hledat kritiku.
„Kam teď lidi?“ zeptala se Sue
„Já bych to viděl na JOTSON“ reagoval Cam
„No, já taky. Líbilo se mi tam a hlavně bych se pokusil najít toho typana, co s vám včera koupil to auto“ souhlasil Boby
„Ok, jedeme do JOTSONU“ zavelela řidička Jeny
Vyrazili jsme a já vytáhnul flašku Absolutky a nechal jí kolovat. Po chvilce se ke mně vrátil joint, umotanej Camem v hospůdce, kterej ladně a lehounce vystřídal flašku, kterou já odevzdal po směru. Neměl jsem důvod ho nepřijmout a tak jsem ho přijal se spokojeným úsměvem ve tváři. Jak to tak kolovalo, stalo se, že u mě skončila jak flaška, tak joint a to pak bylo drobet nachmoustanější, ale z výrazů lidí kolem jsem usoudil, že nejsem první kdo tuhle dvojkombinaci musí řešit s noblesou.
„Co když tam Hutchinson a Floyd už nebudou, až tam dorazíme“ zeptala se do ticha a chichotání Jeny
„To je fakt“ zmateně reagoval Boby
„To by byl průser, protože jestli tam nebudou, nebudu mít tak dobrej pocit, jako kdyby tam byli“ usmál se Cam
„Já bych to řešil až na místě, protože teď je to nevyřešitelný a zbytečný“ vstoupil jsem do rozhovoru
Všichni souhlasili a jelo se dál. Spokojeně a s chutí do akce mnohem větší, než dřív. Nevěděl jsem, kde se ve mě ta energie bere, ale musel jsem jí podlehnout. Něco mě hnalo za tim zjištěním ,co se dělo včera a mnohem víc to stupňovalo to, že sedim ve svým bouráku s lidma, který jsou za poslední dobu to nejlepší, co mě potkalo a všichni jsou se mnou, v tom pocitu akce a nedočkavosti.
„Ty Jimbo, máme tady vzadu nějakej flek“ zavolal na mě Cam a upřeně civěl na polstrování zadních dveří
„Jakej?“
„Já ti ani nevim, ale je takovej nějakej…“ přerušil větu Cam a napil se z flašky „…takovej nějakej na dveřích“
„A od čeho to je? Je to velký?“
„Skoro to nestojí za zmínku“ zavrtěl hlavou Cam
„Přesto ses zmínil…“ reagovala Sue
„Dobře, to je pohůdka“ uklidnil jsem ho
„Ale ten flek se hejbe“ civěl Boby na dveře
„Cože?“ znejistěla Sue
„Normoš se hejbe směrem do stran“ nechápavě ukazoval Boby směrem ke Camovi
„No jo, máš pravdu“ souhlasila
„Když se pohybuje směrem do stran, tak je to dobrý, až se bude pohybovat směrem ke mně, tak to bude průser. Nevíte co chce?“ znepokojeně koukal na flek Cam
„Sakra, co tam máte?“ zeptala se od volantu Jeny
„Flek…a hejbe se…ale jinak pohůdka“ snažil jsem se jí s úsměvem ve tváři uklidnit
„Už tam budem a pak se na to juknem“ informovala Jeny
Zhruba po pětiu minutách jsme dojeli k JOTSON BARU a zaparkovali jsme na místě, kde auto stálo dřív pod dozorem vyhazovačů.
„Tak mi to ukažte“ otočila se na nás Jeny
V tu chvíli flek hodně rychle zmizel přes dveře pryč. My se jenom nechápavě koukali, co to mohlo bejt a nikoho nás nenapadlo se třeba jít juknout, jestli to tam ještě je. Ale bejt to tam muselo, protože nic jen tak nezmizí. Cam jen popíjel z falšky, Boby potahoval z jointa a Sue a já jsme na ně koukali. Jeny upřeně civěla na místo, kam nás to všechny přitahuje a po chvilce jen s úsměvem zavrtěla hlavou.
„Magoři. Jestli vás baví čučet na vlastní stíny, tak to tady zkejsneme dlouho“
„Cože? Stín? A můj?...........Ehm, pěknej“ smál se Cam
„Můj byl hezčí. Měl takový zajímavá detaily“ uchechtnul se Boby
„Ale prdku, ten můj měl zajímavej okraj“ nedala se Sue
„A já mám potřebu udělat to, co bych nechtěl dělat ani tady, ani jinde na veřejnosti, protože divným sexuálním praktikám neholduju a chcát na zeď JOTSONU je drobet blbý“ smál jsem se
Vylezli jsme z auta a namířili jsme si to ke vchodu. Vyhazovači jen upřeně čučeli, jestli náhodou nemaji De je vu, ale po chvilce zase jenom klidně stáli a čubrněli na kolemjdoucí lidi a sem tam prohodili pár slov.
„směr bar lidi, musíme to tady pořádně rozjet, jinak usneme“ zavelel Boby
„Máš recht brácho“ souhlasil Cam
Došli jsme na bar, za kterým pořád obsluhovaly holky v kostýmech alá pani Tarzanová. Všude zněla parádní muzika a mi měli chuť se pořádně rozšoupnout.
„Co to bude panstvo“ zeptala se barmanka
„6 skleniček a flašku…….éééé……..Peprmintky“ objednal jsem
„Budete platit hnedka“
Boby se nahnul k Jeny a něco jí pošeptal do ucha. Ta se zasmála a mrkla na mě a Cama. My jsme jenom s nadšením kývli na souhlas.
„Předplatíme si“ řekla Jeny s nadšením
Sue se jen zasmála:“Vítej v partě holka, to tomu chybělo“
Na stůl se postavila flaška a šest skleniček. Cam se toho úkolu chopil bravurně a rozlil pořádný panáky do všech. Rozdal to i s barmankou a jen podezíravě na ní kouknul.
„Slečno, vy máte zajímavý oči. Jsou dvě a skoro stejně vysoko. Myslím, že takový oči už jsem někde viděl“
„Jako že jsou tak hezký?“ šibalsky do něj drbnul Boby
„Neee, že jsou tak…..dvě. Myslim, že je to dneska už docela ohraná móda mít dvě oči“ zamyslel se Cam
„Neříkej, že to budeš teď koumat Came“ zeptal jsem se ho nejistě
„Ono se lehko řekne mrkněte mi na to, koukat po očku, dívat se někam, zkouknout něco, čučet někam, mít zajímavej pohled, říct vidím Tě a vůbec ještě kopice věcí se dělá očima, ale nikoho ani nenapadne, jak to je zajímavý ty oči používat. Vždyť mi máme oči skoro pořád v zátahu a nikdo si neuvědomuje, jak fungujou a jak moc nám pomáhaj. Berem to tak nějka automaticky, že vidíme, ale co bysme dělali bez očí? Nejspíš já bych si tohohle panáka nalil někam úplně jinam, než bych chtěl…..a vlastně ani nenalil, protože bych ho neviděl a neměl bych ho jak vzít……no to je teda zapeklitá situace. Já bych ani neviděl tu krásu všude kolem…….tu krásnou krásu…….tu krásně krásnou krásu…….“ Zavrtěl hlavou Cam a přiťuknul si s náma
Občas mě tyhle projevy dost zarážely, ale každopádně bez nich by to ani nebyl Cam
„Lidi, co se tady drobet porozhlídnout, jestli nás tady zase někdo nepozná a nehodí nám nějakou tu vzpomínku?“ navrhla Sue
„Dobrej nápad“ souhlasila Jeny
„Jasně“ přidal se Boby
„Já budu stát u baru, popíjet z flaškově a počkám s jakou zajímavou nabídkou se vrátíte“ smál se Cam
„Já počkám s nim“ naznačil jsem
Ostatní jenom mlčky souhlasili a pomalu se rozešli do davu.
„Tak co Came, jak to dneska ještě vidíš?“
„Já myslim, že zatím je to tady absolutně v pohodě. Asi tak absolutně, jako absolutně absolutní je tahle absolutní Absolutka. A jestli se to takhle potáhne dál, tak to bude fakt úplně v pohodě……a to absolutní pohodě“ ušklíbnul se Cam a pořádně si nalil z flašky. Nalil i mě a jen hlavou naznačil, ať si s nim ťuknu a napiju
„Tak na co budeme pít brácho?“ zeptal jsem se ho
„Já myslim, že na to, že dopiju tuhle lahvičku do půlky a pak se vrhnu na támhleto pódium a ukážu jim, jak se hraje na gramce.
„Počkej, to jako, že bys jim chtěl fušovat do řemesla jo?“
„Já jim fušovat? Oni fušujou mě a to se nedělá…“ smál se Cam
„To máš recht a to ani v takhle absolutním světě, jako je tenhle“
Kde se vzal, tu se vzal, stál u nás Boby
„Hele lidi, tady je to fakt super a totálka v pohodě. Už jsem tady dostal třikrát hubana, dvakrát panáčka, jednou jsem si šáhnul na jednu skvostnou prdelku v takovejch parádně ušlých kraťáskách a jedna holčina mi nacpala nos mezi svoje dudy. A to jsem se jenom prošel kolem sálu“ zasněně popisoval Boby
„Tak to jdu taky na vejšlap“ rozhodnul jsem se
„Nu, jak jinak“ souhlasil Cam
„Tak se mi líbíte chlapy“
Všichni tři jsme se dali ještě dva panáky Absolutky a vyrazili jsme. Bylo to tam fakt, jako na nějaký monstrózně nevázaný párty, která neměla nikdy končit a nikdo neměl pocit, že by byl jenom drobet utahaném. Snad jenom pár takovejch těch nagelovanejch měšťáckejch floutků, co přebrali a válí se u jednoho stolu, jako lemry a je jim všechno úplně fuk. Jinak kolem všichni tancovali, chlastali, hulili, vošahávali se, líbali a u jednoho stolu kluk s holčinou na klíně a rytmickýma pohybama naznačoval, že se tady meze fakt nekladou. Myslim, že sex na place už bylo i na mě drobet moc.
Jen tak jsme se procházeli mezi lidma, když v tom mi Boby zaklepal na rameno.
„Jimbo, jukni na pódium“
„No co to….. to jsou přece holky“ udiveně jsem čubrněl na pódium, kde Sue a Jeny tancovali u tyče
„A teď pozdrav pro naše hosty, kteří sem zavítali z lepších míst, než je tenhle zapadákov“ zaznělo nám nad hlavou
Podívali jsme se nahoru a tam DJ ukazoval směrem na nás a mával, ať se k němu připojíme. Napřed jsme nevěděli, jestli je to vážně na nás, ale když jsme uviděli Hutchinsona a Floyda, jak stojí u něj a jen se uculujou, rozhodli jsem se to risknout. Vylezli jsem na pódium.
„Tak co, kam máte dneska ještě namířeno?“ ptal se nás DJ
„No, já myslim, že tady ještě chvilku pobudeme a až toho budeme mít dost, pofrčíme domu. Přece jenom jsme od soboty ráno nespali a už jsem toho celkem dost prožili“ odpověděl jsem mu
„Máš recht Jimbo, ale dokud je tady tolik super lidí, není kam spěchat“ vložil se do toho Cam
„A dokud je co pít, jsou tu u super lidi“ dodal Boby
„Ať žijou bubliny!!!!!“ skoro na stejně se za náma ozvaly holky
„Na bubliny!!!!!!!!“ odpověděli jsme jim s Bobym a Camem
DJ se k nám nahnul a zeptal se nás
„Chlapy, máte ještě ty desky? Já jenom, že by bylo fajn, kdybyste nám tady dneska něco předvedli. Minule to bylo skvělí“
Boby chytil Cama za rameno
„Ty vole, tak proto máme v autě ty vinily. No a jestli jsou to nějaký super platle, můžeme se tady o něco pokusit“
„No jasněééééé!!!!“ zařval Cam do mikrofonu
„Zajdu tam. Jen mi dejte….“
„………Doneseme vám to“ přerušil mě Floyd
Jeny mu jenom hodila klíčky a kroutila se dál. Lidi dole ukrutně fandili a to jak nám, tak holkám, který setam vlnily tak, že by to nenechalo klidným snad nikoho.
Jak jsem se tak rozhlížel, všimnul jsem si Bobyho, jak se baví s Hutchinsonem. Něco očividně domlouvali. Pomali jsem se přesunul k nim.
„……Tak co vy na to?“ dokončoval větu Hutchinson
„Já myslim, že by to rozhodně šlo“ kýval Boby
„O co jde lidi?“ zeptal jsem se
„Ale, tady pan Hutch má takovej docela finančně prosperující nápad. Co zkusit něco udat už tady? Lidi nás tady maj rádi a tak by ten náš menší kšeftík mohl mít úspěch celkem na tutáč.“
„To není vůbec špatnej nápad. Jneže kde si to rozdělíme a kde se dohodneme s panem Hiutchinsonem, za kolik tady prodává on a za kolik tady máme prodávat my? Tohle se přece nedá dohodnout takhle u zdi v hluku a na koleni“
„Jim má pravdu. Půjdeme dozadu do salónku“ souhlasil Hutchinson a v očích se mu nadšeně zablesklo, když slyšel, že nejsme jenom banda zhulenejch babců, ale že máme vůči nim i drobet respektu a drobet přemejšlíme, než něco uděláme.
Boby zaběhnul za Camem a rychle mu vysvětlil, kam jdeme a pak to osvětlil i holkám. Cam souhlasil a vmísil se do davu na pódiu. Holky jen Bobymu daly každá pořádnou pusinu na tvář a tančily dál.
My se vypravili za Hutchinsonem dozadu do salónku. Po cestě se k nám připojila servírka s tácem, na kterým stála pěti litrová flaška Šampaňskýho.
Usedli jsem ke stolu a ocenili jsme, že muzika zněla dostatečně utlumeně a my si mohli v klídku popovídat.
„Holka, hoď sem tu flašku, já jí načnu“ nabídnul se Boby
„To je fakt, taky bych si dal. Mám žízeň, jako trám a vodky se nenapiješ“
Boby vzal zkušeně flašku do ruky a otevřel špunt tak ,že ho přidržel v dlani, aby mu neulítnul. Vyhrnula se pěna a Boby rozlejval do čtyřech skleniček. No jasně že čtyřech, vždyť tam s náma byla i ta servírka a ikdyž se Hutchinson tvářil všelijak, tradice tohohle tahu je tradice a přece se nebude zrovna teď, jakkoliv měnit.
Bubliny byly fakt skvostný a já s Bobym jsme zase začínali mít ten pocit, že nám něco zajímavého, ale ne nepříjemnýho leze do hlavy a byla pohoda.
„Tak pánové,
jak se dohodneme?“
„No, já
bych to viděl tak, že stačí říct kolik za kolik a
jestli teda máte nějaký konkrétní
vychytávky, který se týkaj někoho konkrétního,
stačí říct a my se přizpůsobíme“ rozjel
řeč Boby
„Nemáme
žádný nežádoucí lidi. Ty třídí
Paul a Ivan u vstupu. Tady jsou lidi jenom na pobavení“
„Rozumíme. A co ta cena? Vždyť to se….“ Chtěl jsem se zeptat
„Vy tomu asi
nerozumíte pánové. Tohle není žádnej
podnik vydělávající na lidech uvnitř. Teda,
dokud neudělaj nějakou kravinu. To se jim to potom vyúčtuje
přesně vypsaný a to z rukou Ivana a Paula“
Drobet jsme
nechápali smysl týhle návštěvy salónku.
„My chceme, aby
jste prosperovali tam venku a lidi, který sem přijdou do
klubu si užít a nechat tady prachy za chlast, vstup a nějaký
to jídlo jsou tady vždycky vítaný. Venku si
s tim dělejte co chcete. Nám stačí 30% a věříme,
že nás nezklamete“
„Nezklameme,
nebojte“ ujistil Boby Hutchinsona
„Takže to rozjetí tady uvnitř…“
„Bylo myšlený tak, že od lidí, co se tady tak perfektně rozjeli už minule a maji tady takovouhle reputaci bude jenom skvělá reklama pro nás když jim dáte chuť jít sem pařit znova, chápete?“ přerušil Bobyho Hutchinson
„Jasně“ souhlasil jsem
„To co jsme vám včera dali, bylo jako ocenění za to, jak se umíte parádně rozjet a jaký jste lákadlo na lidi“ dodal Hutchinson
Pomalu jsme se domlouvali na dalších podrobnostech, když v tom jsme uslyšeli skandování Camovo jména a hvízdání a fandění. Vyběhli jsme ven a viděli, jak Cam nasazuje DJský sluchátka na hlavu a otevírá kufr s deskama. Jednu protočil v dlaních a nasadil na gramofon.
„Cam!……Cam!…….Cam!……..Cam!…….“ řádil dav
Cameron si pohrál s knoflíkama a naráz všude zavládla těžká tma a ticho …….. Rozjel se stroboskop …………… do rytmu se pomalu rozeznívalo super klubový techno a lidi kolem jenom nadšením začali řvát a pařit. No pohled pro Camovo kamarády totálně neuvěřitelnej.
Holky pařily na
pódiu snad ještě víc dráždivě a nás
opouštěla všechna únava, co na nás padala po tomhle
vejkendu.
Zbejvala ještě
jedna věc, která se musela vyřešit. Kdo byl ten chlápek
co s náma kupoval naše auto.
„Pane Hutchinsone, nevíte náhodou, jestli s náma někdo nebyl včera kupovat to naše auto? V Camovo bazar nm jeho šéf řekl, že tam s náma byl nějakej clápek a zatáhnul to za nás. Není to divný?“ zeptal jsem se
„Divný to je, ale to se budete muset poptat sami chlapy, já mám dneska už dost práce. Jo a jestli jdete po tom pátrat hned teď, nechte Camerona tady, je to tady pořádně rozjetý a byla by škoda to teď přerušit, souhlasíte?“ navrhnul Hutchinson
Jen jsme souhlasili a dali to najevo kývnutím hlavy, protože Cam to parádně rozjel a nebylo skoro slyšet vlastního slova.
Boby si vzal od servírky tužku a účtenku a v rychlosti něco napsal a podal to z davu Cameronovi. Ten to převzal a souhlasně na Bobyho a na mě mrknul. Potom mi Boby ukázal, ať jdu za ním ven.
Vyšli jsme ven a čekali, než se nám uklidní uši a mi budeme schopný normoš fungovat. Vytáhnul jsem z kapsy sáček s našim bublinovým hulením s podal ho Bobymu.
„Smotnem“ zeptal jsem se ho
„Jasně, proč ne“ usmál se Boby
„Chce to pestrou představivost“ zasmál jsem se
Boby umotal dost slušného jointa a spolu jsme se posadili do našeho auta, který ještě pořád stálo před klubem.
„Tak si to budeme muset zrekapitulovat“ rozjel jsem se
„Celej večer jsme byli spolu, pařili jsme v různých klubíkách, pak jsme někde vzali bednu setsakra drahýho šampáňa, rozdali jsme všechny flašky, naplnili bednu hulením, měli v kapse 5000 dolarů, koupili si auto, který nám zaplatil někdo neznámej a ráno jsme se probudili u mě v bytě. K tomu jsme jeli domu taxíkem, auto nechali tady na Hilary Hillu a po cestě dali nějakýmu chlapíkovi lístek od parkovacího místa, kde jsme nechali naše auto, ve kterým byly vinilový desky a kopice hulení, poznali jsme Hutchinsona a Floyda a celou noc jsme přežili. Wow, tak tomu říkám úlet.“
Boby jen s úsměvem pozoroval, jak nahlas rozebírám to, co jsme prožili a v očích mu zářilo přemejšlení a spojování si všeho, co jsem na něj vychrlil.
„No, úlet by to byl, kdyby se stalo něco neuvěřitelnýho, ale tohle, to se mi zdá jako běžnej den, běžnýho člověka v úplně běžným životě, kterej běží kam se mu chce a to ten člověk ani nemusí umět dobře běhat“ zamyslel se nahlas Boby
„To je fakt. Kdyby měl běžky, běhalo by se mu mnohem líp a možná by měl šanci i běhat vedle toho běžícího života, což?“ doplnil jsem ho
„Počkej, říkal jsi, že jste dali někomu lístek od parkovacího místa? A co se zeptat jeho? Třeba bude něco vědět“ zničehonic nadhodil Boby
„To je fakt, ale to se musíme vrátit zpátky do Naší Ridleyho čtvrti.“
S nadšením nad tím, že možná zase uvidim ten svůj byt a budu si moct lehnout v klídku do pelechu jsem začal dumat, jak na to, aby se sešla celá parta a mohli jsme vyrazit.
„Nezbejvá, než ochudit tenhle klubík o Cama a holky a vyrazit“ rozhodnul jsem
„Souhlas“ usmál se Boby „Já tam pro ně zaběhnu“
„Ale nech si běžky tady, ať jim tam nepoškrábeš podlahu a taky by ses tam blbě rozbíhal. To víš, tam ta akce už běží a Ty bys tam do ní vběhnul jen tak. Nejsi žádnej Forrest Gump, abys to jen tak zvládnul“ připomenul jsem mu a upřeně mu čubrněl na nohy, kde se mu podle mě rýsovaly dvě parádní uzounký lyže
„Máš
recht“ zasmál se Boby
Po hodně pracným
sundání lyží se Boby vypravil dovnitř pro
partu a já zůstal sedět v autě a užíval si ten
pocit, že konečně pojedeme domu. Už nebudu muset řešit, že
jsem z chudší čtvrti tohohle města a nepatřím
sem. Upřímně jsem se těšil na náš dům, plnej
bordelu, divnejch lidí, horka, rozbitý klimošky a sem
tam i dost velkej smrad. Ať to bylo jakkoliv, byl to domov. Ikdyž,
po tomhle vejkendu je mi jasný, že se nám úplně
změní život a to od základů. Jsme alespoň na pár
místech hodně uznávaný a máme job,
kterej nám vynese pěknejch pár doláčů tejdně.
Co si přát víc? Snad už jenom ten klid…
…jenže mi bylo jasný, že klid jen tak nebude…
„Heeeej, hurá domůůůů!!!!!“ řval radostí Cam, kterýho ven vyprovázel dav, nahlas křičící jeho jméno. Kolem byly ženský a každá se snažila si na něj alespoň šáhnout.
„Jasně, domůůůůůůů!!!!“ přidal se Boby
Jeny a Sue jen postávaly bokem a nejistě se na nás koukaly.
„No holky, co je s váma? Jedem snad všichni, nebo ne?“ zavolal na ně Boby a mával ať jdou k nám do auta
„Jinak se nejedéééééé a ani neběžíííííí!!!!“ zařval jsem co se dalo,abych překřičel dav
„No to je jasnýýýýý!!!!“ přidal se Cam
Holky jen nadšeně nadskočily a celej dav jim udělal uličku až k našemu autu.
Postupně se s náma všichni rozloučili a vnořili se do klubíku, ze kterýho už zase zněla muzika.
„Díky za akci bando“ přišel Hutchinson
„Není zač a jestli budete chtít, přijdeme zase“ mrkla na něj Sue
„No, tak jsme snad dohodnutý na příští vejkend, nebo ne? Znejistěl Hutchinson
Cam se jenom uchichtnul
Všichni jsme se na něj podívali a čekali, co to mělo bejt.
„Jo jo, bando, já se dohodnul s panem Floydem a tadyhle s panem Hutchinsonem, že jim tady zase příští vejkend zahraju. Snad to nebude pro vás problémek sem jet se mnou, což?“ smál se na nás
„No to je jasný, že to nebude problém brácho“ poplácal jsem ho po zádech
„Tak to je super“ oddechnul si Hutchinson „Jo, dal jsem vám do kufru bednu šampáňa a nějakej dárek k tomu, tak se mějte“ zamával nám ještě na cestu.
Jeny zasedla za volant, nastartovala a pomalu se otočila směr Ridleyho čtvrť. Pomalu se rozjela do nedělního odpoledne. Myslim, že lepší pocit jsem už hodně dlouho neměl a tak jsem si ho pořádně užíval. Těšil jsem se k nám.
Cesta nám utíkala jak se to dá říct jinak, než skvěle. Postupně jsme pozorovali tu změnu ze zazobanýho města plnýho tlustejch, upocenejch, ale i děsně bohatejch a sem tam až … no prostě kurva bohatejch … magorů na konečně tu naší oblíbenou, smradlavou, špinavou, nebezpečnou díru, který jsme s hrdostí říkali domov. Ještě pořád jsme v hlavě louskali, co se nám za tenhle vejkend všechno stalo a co to pro nás všechno asi znamená. Já osobně jsem nemohl uvěřit, že už je to za náma a drobet mě to i štvalo.
„Hej J, na co myslíš?“ klepnul do mě Cam
„Ale víš jak brácho, bylo toho moc“ zasmál jsem se
„Máš recht, ale bylo to bomba“ vložil se do toho Boby
„Kam to přesně bude lidi?“ zeptala se od volantu Jeny
„Na 7.Whiteovu ulici v Northwest“ rozhodnul jako první Boby
„Jasně, jdeme k Tobě na pivko!“ zasmál se Cam
„Čteš mi myšlenky“ podal mu ruku Boby
„Dobře, tak Northwes“ souhlasila Jeny
Blížili jsme se fakt zvesela a už jsme se těšili do klídku, jenže já si všimnul, že Sue a Jeny pořád neklidně pokukujou do zpětných zrcátek a sem tam si něco pošeptaj.
„Co je holky? Děje se něco?“ zeptal jsem se nejistě
„No, už od klubu jede za náma jedno auto a ikdyž mělo šanci nás předjet, tak se pořád drží u nás a jede pořád za náma, ať zatáčim do kterýkoliv ulice“ odpověděla Jeny
Všichni jsme se otočili a dívali se, jestli nám to auto něco něříká. Byl to tmavozeleném Chevrolet Avalanche. To je takovej ten mohutnej americkém jeep a už jen to, že je to tak mohutný a tajmně vypadající auto nás všechny ještě víc znejistilo.
Zničeho nic rázně přidalo, předjelo nás a dost efektně nám zahradilo cestu. Jeny jen tak tak dupla na brzdy a smykem dojela až skoro k němu.
Všichni jsme čekali, co se bude dít.
„A to už jsem si na ty zbohatlý magory začal drobet zvykat!“ procedil mezi zubama Cam
Z auta vystoupilo postupně asi 5 týpků a netvářili se zrovna vesele.
„Hele, toho známe, ne?!“ ukázal Boby na jednoho z nich
Měl fialovou bradu a dost nasraně se díval speciálně na Cama.
„Jo, to je ten namachrovanej magor, co se na nás vytahoval ohledně cigára a vyhrožoval, že nám to přijde draho, že má mocného papínka“ syknul Cam
„Tak pánové, myslim, že už se nám to pěkně prodražuje, protože ať počítám, jak počítám, my jsme tři a jich je pět a to i při hodně velkým nasrání nemůžeme zvládnout“ vrtěl jsem hlavou
„No super…“ prokřupnul si krční páteř Boby
Týpci jen tak postávali a čekali co uděláme.
„Já na to fakt seru!“ vztekle štěknul Cam a vystoupil z auta
„Počkej, kam jdeš?!“ znejistěl Boby
„Cam má pravdu, musíme ven Boby, jinak to nemáme šanci ustát už tuplem“ poplácal jsem ho po rameni
Fialovo bradáč jen drobet nad reakcí Cama znejistěl, ale po rozhlídnutí se kolem se zase usadil, protože věděl, že má oporu ve svých kamarádech.
„Tak co chceš, svině?!!“ křiknul na něj Cameron
„Máme nějaký nevyřízený účty zmetku!!“ odpověděl mu
„Jaký účty?!“ postavil jsem se vedle Cama
„Urazili jste a napadli tady pana Skowitche a to jste neměli dělat!“ vložil se do toho týpek, stojící po fialovo brádáčovo pravici
Byl asi tak metr devadesát vysokej, krátce střižený vlasy a jestli nehrál hokej, nebo neboxoval, tak tu postavu měl asi z obchoďáku, protože to nebyl zrovna žádnej vychrtlík. Jeho další tři kamarádi vypadali dost podobně. Holt jsme asi všichni pochopili, že to budou Skowitchovo gorily a my jsme v pěkných sračkách!
„Co to tady melete?!!“ přidal se Boby „Dostal jednu ránu a to jen proto, že nedokázal pochopit, že s nim nechceme mít nic společnýho…“
Sue jen nejistě koukala, co se bude dít dál. Jak tak seděla, a držela se sedačky, něco jí zastudilo do ruky.
„…a jestli to nechápe ani teď, tak mu to můžeme klidně znova vysvětlit, protože…“
Boby větu ani nedokončil a o hlavu jednoho bodyguarda se rozlítla flaška Absolutky. Ten se s chroptěním skácel k zemi. Já, Cam i Boby jsme se jen udiveně otočili a viděli Sue, jak rozklepanou rukou šátrá po něčem dalším. Věděli jsme, že tenhle moment překvapení musíme využít, jak se dá.
„Boby, musíme je brát ve dvou, jinak se domu dostaneme v černých pytlích!“ rychle jsem syknul
„Jasně brácho, ale co Cam?“
„O něj se nestarej, myslim, že ten se o sebe postará sám“
Chytli jsme se s Bobym pevně za ruku a s rozběhem jsme podrazili jednu gorilu na záda. Jak dopadnul, Boby se na něj vrhnul.
Další obr klečel u svýho kamaráda, celýho mokrýho od krve a absolutky a na tom posledním už vysel Cam a mlátil ho hlava nehlava.
Fialovo bradáč se v tom zmatku na náš vkus až moc rychle zorientoval a vložil se do toho. První jsem to schytal já. Ucejtil jsem dost hnusnou bolest v zádech a pochopil jsem, že teniskou mě ten zmrd asi nekopnul. Padnul jsem na hubu a popadal jsem dech. Jo, vyrazil mi ho pěkně, ten parchant!
„Ty svině! Počkej, až se postavim!“ utrousil jsem směrem k němu
„Co uděláš?!!“ křiknul na mě a znova mě kopnul, tentokrát do břicha
Cam měl štěstí. Nevim, jestli to bylo vztekem, nebo strachem, ale týpek, co byl pod nim se nijak vábně nehejbal a krve z něj šlo taky dost.
Boby už takový štěstí neměl. Ten hromotluk, co jsme ho spolu povalili byl sice asi bokem, ale ten poslední bodyguard se vykašlal na flaškou zasaženýho kamaráda a vrhnul se na Bobyho. Dutý pleskání mi říkalo, že ví, jak a kam se má trefit. Boby začal jen kašlat a sípat.
„Nechte ho! Vždyť ho zabijete!“ řvali holky z auta
Zrovna, když jsem čekal další kopanec, Skowitch šel k zemi. Cam se nad nim skláněl, ruce celý od krve a z pusy mu taky odkapávala sem tam kapka. Asi se přece jen ten týpek, co ho dostal drobet bránil.
Boby v bezvědomí ležel na zemi u jejich auta a gorila, co ho tak zřídila se postavila před Cama. Já byl rád, že vůbec kejchám, bolelo mě všechno co šlo a tak jsem jenom procedil mezi zubama…
„Sorry brácho…“
„Dobrý Jimbo, nedali jsme se lacino“ usmál se na mě Cameron
V tu chvíli jsem věděl, že tenhle parádní vejkend končí tak, jak jsme si ani v těch nejčernějších představách nedokázali představit. Nevim, kde se to ve mně vzalo, ale z posledních sil jsem skočil hromotlukovi po nohách a povalil ho na zem. Jak jsem ho chytnul, dal jsem mu hlavou, jak to jen šlo do břicha. To bylo to poslední, co šlo z mý strany udělat.
Cam se na něj vrhnul, ale bodyguard to zřejmě čekal a než na něj Cameron dosáhnul, chytnul ho za krk a pevně stisknul. Cam se začal nepříjemně dusit, snažil se sindat si ty pazoury z krku a dosáhnout na opičáka, ale bohužel i on už měl dost. Po pár vteřinách se bezvládně odporoučel na zem.
Už jsem čekal, že je konec, ale úplně jsem zapomněl na Jeny a Sue. Vyndaly z kufru jednu flašku šampáňa a napodobily trik s Absolutkou, ale pěkně na férovku a zblízka. Týpek nestihnul nijak reagovat a odpadnul.
Nevěděl jsem vůbec, kde jsem a co se děje, ale věděl jsem, že tuhle rvačku určitě někdo viděl a brzo tady budou fízlové.
„Musíme pryč holky! Pomozte mi naložit kluky, jinak je průser!“ zavelel jsem a z posledních sil jsem se postavil na nohy. Celej krvavej jsem tahal Bobyho do auta. I ve třech nám to dalo dost práce, protože holky moc síly neměly a já neměl žádnou. Zhruba za pět minut už jsme se řítili směr Northwest.
„Co se kurva….“ první se probral Boby
„Klídek brácho, jsme z toho venku“ uklidnil jsem ho
„Jedeme k Tobě“ vložila se do toho Sue
„Co Cam?“ zeptal jsem se jí
Prohlídla ho a jen si oddechla.
„Dobrý, jen omdlel“ pousmála se
„Teda Ty vypadáš kámo“ ušklíbnul se Boby
„Ty máš co povídat čéče“
Boby měl parádně rozsekaném obličej. Hlavně kolem levého oka a spodní ret. Vypadal, jako by se po něm projela celá eskadra na koních. Je div, že na to levý oko vůbec viděl, ale asi i on pomalu pochopil, jak to dopadlo a snažil se tou roztrhanou pusou šklebit.
Cam na tom byl o něco hůř. Měl vyražený dva zuby, teda zbytky z toho, co mu zbylo od plešounů ze soboty, na krku měl otisk velikosti medvěda, úplně rozsekaný ruce a zlomenej nos. K tomu všemu se ještě neprobral, abychom se ho zeptali, jak je mu jinak, než to co je vidět.
To, že jsme nechali ležet Skowitche na silnici i s jeho obludama už nám tak divný nepřišlo, byli jsme prostě rádi, že je to za náma.
„Já toho Skowitche znám kluci“ řekla tiše Jeny
„A co je to zač?“ zeptal se Boby
„A proč jsi nám to neřekla už předtim?“ přidal jsem se
„Předtim jsem si nebyla jistá a taky jsem si na to vzpomněla, až když jsem slyšela jeho jméno. Je to takovej parchant, co má pod pazourou dost velkou část Hillary Hillu. Jeho táta je…“
„…lachtan?“ ozval se někdo ze sedačky
„Came! Brácho! Jak je?“ vrhnul jsem se k němu
„Ty máš sakra tvrdej kořínek!“ opatrně ho posadil Boby
„Kurva, kdo jinej by udělal takovouhle zrůdu?“ siknul Cam
„Jak je Ti?“ zeptala se Sue
„No, celkem nic moc. Až mě příště budete chtít přejet náklaďákem, stačí říct, já si něco udělám sám“ uchichtnul se Cam
Pomalu jsme se všichni rozkoukávali a zjišťovali, co komu schází a já už pomalinku poznával okolí. Blížili jsme se k Northwestu, super! Doma, v klídku a v bezpečí.
Jeny zajela ke kraji u jedný ulice a celkem spokojeně nám oznámila:“7. Whiteova. Jste doma pánové“
„Bomba, jdeme na pivko!“ zazubil se Boby
„Beru!“ pokusil se usmát Cam
„Já taky“ přidal jsem se
„No, proč ne“ souhlasily holky
Vylezli jsme z auta a z kufru vzali bednu šampáňa, zapomenutou půlku flašky Absolutky a nějakej šedivej balíček velikosti dvou stavebních cihel.
Dům byl úplně stejnej, jako včera, no aby taky ne, co by ho mohlo jakkoliv změnit. No, ikdyž úplně stejnej nebyl.
Which is the best forex trading platform
(Forexionimb, 19. 4. 2022 4:02)