Cameron se mazlil s jasně zeleným ubrusem a jen tak chvílema prohodil: „Fakt zajímavý“ a pokračoval.

„Mě se tahle hospůdka fakt líbí. Jen by nemuseli mít u stropu tu voliéru. Nemám rád papoušky“ konstatoval Boby

A já tam tak seděl, nechápal jsem ani jednoho z nich a pořád jsem přemejšlel, na co chtěla ta želva ty buráky a ten kečup a proč si neřekla někomu jinýmu.

„Musim. Příroda volá“ vstal jsem

Vyšel jsem z boxu a vydal se podle cedulek na WC. Chodba k hajzlíkům byla obložená dřevem a byly tady různý zrcadla, neony, umělý kytky a postávající páry, který se muchlovali, kecali, sjížděli a u jednoho sloupku tam dokonce jeden typan s kšiltovkou na stranu, řetězama na krku a rukou, basketbalovým trikem a kalhotama u kolen, klátil nějakou holčinu.

Došel jsem ke dveřím, na kterých byl obrázek panáčka a nápisem muži. Vzal jsem za kliku. Šlo to ztuha, ale šlo. Vešel jsem dovnitř a rozkoukával se. Zhruba pět kabinek, všude zářivky, zrcadla a tři mušle. Zamířil jsem k jedný z nich.

Jak tam tak stojim a dělám to co dělám, postaví se vedle mě týpek, typuju tak o tři roky mladší, než já a dělá to co dělá. Jen tak letmo se na mě podíval, asi aby věděl, vedle koho se upouští, ale jakmile mě viděl, rychle se na mě vrátil a nejistě se zeptal.

„Jim? Jim Davis?“

„Éééé, cože?“

„Seš přece Jim Davis“

„Jo to sem. Odkud mě znáš?“

„To si ze mě děláš prdel? Včera jste s kámošem, jak on se jmenoval . . . Cameron . . . jo, tak s tim jste ukrutně scháněli dva batohy v baru SCOPE, asi pět bloků odtud. Když jsem vám je sehnal, rozjeli jste tam mega párty.“

Nějak mi začalo docházet, že těch pět tisíc, možná bylo mnohem víc.

„No, víš, my máme takový dost mega okno a pátráme po tom, co se včera dělo. A hledáme auto.“

Vůbec nám nevadilo, že když už jsme hotový, stojíme u mušlí, držíme si nádobíčko a kecáme.

„Jo, tak o autu nic nevim. Já jsem Tomy. Dali jste mi flašku šampáňa za ty batohy. Neměli takovou cenu, ale vnutili jste mi jí. A mluvili jste v tom baru s nějakýma dvěma chlapáka v sáčku a pak jste po tý mega párty s nima odešli a to bylo naposled, co jsem vás viděl“

Zandal jsem to, co mi jen tak viselo nad mušlí, zapnul si poklopec.

„No nic, díky za doplnění části včerejška. Sedíme ve VIP boxu, tak se dyžtak stav.“

„Počkej ten rohovej VIP box?“

„Jo proč?“

„Ten je plnej koček a nějaký dva týpci tam paří jedna báseň“

„Kolik je?“

„3:36“

Vůbec jsem neměl ponětí, jak dlouho jsem tady a jak dlouho jsem se kochal chodbou, ale musel jsem zpátky.

Když jsem přišel k našemu boxu, byl fakt plnej k prasknutí. Zhruba 5 holčin tam opečovávalo Bobyho a Camerona.

„Jimbo, kde jsi byl tak dlouho?“ rozjařil se Cam

„Už jsme měli o Tebe strach brácho“ usmál se Boby

„Jo, to vidim“ zasmál jsem se

„Hele kluci, musíme do baru SCOPE. Tam odtud máme ty batohy, tadyhle od Tomyho“ ukázal jsem na vedle stojícího týpka

„Nazdar Camerone“ kývnul Tomy

Cam jen nechápavě zavrtěl hlavou

Zalezli jsme s Tomym do boxíku k pití a Tomy vyprávěl klukům, co z našeho včerejšího tahu ví.

Jak tak vypráví, já skouknul ty holčiny a všimnul jsem si, že ta nejvíc nalepená na Cama je Susan. Cam byl v sedmým nebi. Popíjel nějakej mixlej drink a potahoval z doutníku. Boby se plně věnoval dvěma holčinám najednou.

„Came, máš ten lístek z parkoviště?“ zeptal jsem se

„Jo, tady“ vytáhnul ho Cam z vnitřní kapsy

Vzal jsem ho a podal ho Tomymu. Zadíval se na něj a jen zavrtěl hlavou.

„To může bejt odkudkoli. Je to z běžnýho pouličního automatu. Parkoviště maj vždycky uvedeném název a místo, kde to je. Tohle je jenom obyčejném parkovací lístek.“

„Tak to je průser brácho“ dodal Boby

„Musíme do SCOPU“

„Susan jde s náma“ zavelel Cam

„To je jasný“

„Díky kluci“ poděkovala nesměle Susan

Rozloučili jsme se s ostatníma holkama a s Tomym, kterej šel domu spát a vyrazili jsme do ranních ulic zazobaný části města Hilary Hill.

„Chlapy, a co je to za auto, co hledáte?“ zeptala se Susan

„To je to, co nevíme“ usmál se Cam

„Boby, uveď Susan do obrazu, ať ví, proč to podnikáme“ poprosil jsem Bobyho

Boby převyprávěl celej příběh, jak ho znal ode mě a přidal tu část, kdy už byl s náma.

Susan jen koukala a nestačila se divit.

„Jo, chci jen říct, že už víme, kam zmizely čtyři flašky šampáňa. Zbejvaj dvě“ oznámil jsem

„Neboj, na to se taky přijde“ ujistil mě Cam

Pomalinku jsme se blížili k baru SCOPE a už z dálky byl vidět nápis NON STOP – BAR SCOPE – NON STOP, kterej blikal různýma barvama.

„Tady to znám, ale je to tady takový neosobní“ řekla Susan

„Uvidíme“ reagoval Boby

Bar byl ve stylu prachatýho podniku. Všichni tam chodili v sáčku a ve společenských šatech a hráli si na strašně důležitý. Málem nás nepustili dovnitř, ale stovečka do kapsy oběma gorilám venku to zařídila. Jen jsme vešli, koukali na nás z baru takovým tim stylem, že nejsme vítaný, ale když už jsme uvnitř, tak nás teda budou muset obsloužit.

Sedli jsme si k prvnímu stolu, kterej jsme viděli a čekali na obsluhu. Všude hrála hudba, která spíš uspávala, než aby navozovala akční náladičku. Koukali jsme kolem sebe a hodnotili, jestli má vůbec smysl tady utrácet peníze. Všude běhali pinglíci ve stejnokroji a jen se zasekle usmívali.

„Dobré ráno. Co si budete přát?“ ozval se nad náma hlas

Byl to týpek , zhruba 20ti letej, mastný středně dlouhý blond vlasy a na naší náladu, měl až moc beďarů. Stál tam a jen tupě zíral na všechny a čekal, kdo začne.

„4 pivka a 4 panáky ginu“ objednal jsem

„Něco k jídlu si dáte?“

„Zatím ne, díky“

Letmo jsem přejel po partě, jestli někdo ještě něco nechce. Cam jen upřeně koukal na týpkovo obličej a když už už obsluha odcházela, tak vítězně vykřiknul:“23! Nekecám, fakt 23!“

„Seš si jistej? Mě se zdálo jen 19.“ Reagoval Boby

Susan se jen rozesmála

Obsluhující typan je neutrálně odešel

„Co 23?“ zeptal jsem se Camerona

„Neptej se“ smála se Susan

„Beďarů!!!“ smál se Cam. „A to jen na ksichtě. Že se nebojí usmát. To by mohlo bejt i zajímavý, kdyby se mu to smíchem zmáčklo tam, kde by nechtěl“

„To chce panáka“ zavrtěla hlavou Susan

Boby se jen na plno řechtal.

„Tak tady to máte. 4 piva a 4 panáky ginu. Budete platit hned, nebo až na odchodu?“ zeptal se akné klučina

Cam se jen podíval na mě a pak na bobyho a pokynul.

„Předplatíme si…“ řekl vesele Boby

Pingl převzal 200 dolarů a s nejistým výrazem v očích a v beďarech, odešel na bar.

„Teeda chlapy, kolikrát jste už tohle použili?“ Zeptala se Susan

„Teď je to po třetí a pořád to má švunk“ zasmál se Cam

„Příští bar je na tobě, tuhle větu říct, tak se těš“ informoval Boby

Od baru na nás koukal od začátku jeden chlap v obleku, bez kravaty, s rozepnutým sáčkem a povolenýma knoflíčkama u krku. První si ho všimnul Boby a jen letmým kývnutím hlavy nás na něj upozornil. Přece jen, jsme měli u sebe ještě hódně hulení a nepotřebovali jsme zrovna nějakýho tajnýho policejního zmetka, aby nám ukončil náš perfektně rozjetej tah.

„Tak jsme tady a co dál?“ zeptal jsem se

„Musíme najít někoho, kdo si nás pamatuje“ reagoval Cam

„Dojdu se zeptat na bar, kdo tu měl včera službu a pak se uvidí, kam nás to dál hodí“ nabídla se Susan

Popíjeli jsme pivko a čekali, s čím se Susan vrátí. Typan u baru si náš prohlížel čím dál víc a upřeně čubrněl konkrétně na mě a na Cama.

„Teď by se nám tady hodil Tomy“ jen tak jsem prohodil a nespustil oči ze šmíráka na baru

„Proč?“ zeptal se Cam

„Protože mi říkal, že jsme se tady bavili s nějakýma dvěma týpkama v obleku a pak jsme s nima odešli i s batohama na zádech“

„A Ty myslíš, že tamten voyaer, by něco věděl, o našem včerejším vejletu?“

„Možná…Proč by s nás jinak tak upřeně prohlížel, teda jestli to není fízl…“

Cameron si chlapíka prohlídnul a jen zavrtěl hlavou.

„To nebude polda…“

„Tak je to dobrý. Jeden z barmanů co tu byl včera si vzal dnešní službu, protože potřebuje prachy a pamatuje si na vás“ přišla Susan

Vstali jsme a šli na bar. Na baru jsme se posadili vedle šmíráka a dělali jsme, jako že nevíme, že by o nás měl tak očividnej zájem.

„Zdar, Ty si nás prej pamatuješ ze včerejška“ najel jsem rozhovor s barmanem

Byl to asi 22let starej typan s nagelovanou promelírovanou hlavou, namakaným tělem v uplým triku a kožených kalhotách.

„Jo jo, na vás nejde zapomenout“ zasmál se

„Díky, my máme takovej menší problémek. My . . .“

„Vím vím, Susan mě informovala“

Ulevilo se mi, že nemusím zase do podrobna vysvětlovat, co se stalo.

„Mít tady víc takovejch zákazníků, jako jste vy, tak mám vyděláno na auto během měsíce. Pařili jste tady jak se patří a dýškama jste nešetřili. Pak jste odešli s Hutchinsnem a Floydem. To jsou místní rádoby mafiáni, co tady maj dost silný slovo a respekt u každého kdo je zná. Vy jste se s nima bavili jako úplný kamarádi a jim to kupodivu nevadilo“

„Nevíš, kde bysme je sehnali?“ zeptal se Boby

„Já ne, ale tadyhle Stuy by to mohl vědět“ reagoval barman a ukázal na čumila co z nás nemohl zpustit oči.

„Pivko chlape, nebo tady vypustim duši“ zvolal Cam

„Hoď sem to kolečko ještě jednou“ dodal jsem

„Ty víš, kde bysme ty dva chlapíky…jak se to jen jmenovali…“ podíval jsem se na barmana

„Hutchinsen a Floyd“ připomenul týpek

„Jo jo, tak víš, kde bysme je našli?“

„Ééé, no jo věděl“ drobet poplašeně odpověděl Stuy

„Jsou na jedný mega párty v JOTSON BARU“

„A to je . . .“ s pusou od pěny přidal řeč Boby

„To je místo, kam se vy nedostanete, protože je to pouze pro zvaný s pozvánkou na konkrétní jméno“ zavrtěl hlavou Stuy

„To chceš říct Ji…škyt…mbo, že nás bušili do zoubků…škyt… vy…hazovali z barů, sháněli jsem…ééé…jsme odvoz do týhle děsně zááázobaný části města…škyt…nalejvali jsme do sebe to děééésný množství chlastu jen proto…škyt…abychom se zasekli u jednoho Ssstuarta . . . škyt . . . a nemohli dál, to mi . . „ Cam do sebe kopnul půlitr pivka na ex a s veselým úsměvem se odporoučel pod bar.

„Bude v pohodě? Za tohle by ho mohli vykopnout“ zeptal se barman

„V pohůdce, neboj“ ujistil jsem ho

„Hej Came, vstávej“ tahal boby Camerona z pod baru

„Jo jo jo jo, jáá jsem ábsolutně v cajku“ ujistil na Cam

„Chce to drobet bublin Jimbo“ mrknul na mě

Susan se jen nejistě podívala na Bobyho a pak na mě:“To myslíte vážně?“

„Jasan lady“ kývnul jsem

„Barmane, hoď na stůl flašku Absolutky a rozdej pět skleniček. Budeš mít těžce vydřený prachy, kámo“ zavelel Boby

Zatím co já jsem motal na baru parádního špeka, popíjeli jsme celkem slušně Absolutku, až nám to nalezlo do hlavinky takovým způsobem, že jsme museli zvolnit, abychom se ještě z tohohle baru hnuli.

„Já si myslím, že není správný…že všechny písmena...na týhle flašce…jsou stejně veliký“ mrkal na flašku Cam

„No, když se díváš… z boku…tak jsou jinak veliký“ přidal se Boby

„Z boku?...Čéče, už jsem zažil, že…lidi maji boční vývod…Bočnici na autě…Práci jako bokovku…střílí jen tak od boku…ale ještě nikdy jsem neviděl…aby někdo měl…oko…na boku“ mžoural na Bobyho Cam, vyhrnoval si triko a osahával si boky

Barman jen tak tak postával u baru a při pohledu, jak jsem položil před sebe jointa a dolil si posledního panáka z flašky, se zeptal:“Co bude dál…lidi?“

„Dál?...Dál si dáme ještě jednu flašku a odpálíme tady brko“ usmál jsem se na něj

„To nepůjde, tady jsou na to vyhazovači dost zaměřený“ zavrtěl hlavou barman

„Tak to schováme do JOTSON BARU“ zavelela veselá Susan

„Máš recht Sue“ kývnul hlavou Cam

„Byla by nějaká music?“ zeptal se Boby

„Jasan“ usmál se barman

„A jak Ti máme vůbec říkat? Barmane, čahoune, mistr gel, svalouš, typan…“ rozjel se Cam

„David“ nenechal ho pokračovat barman

„Dobrý jméno…Absolutní David“ mrkla na Davida Susan

David vyndal další flašku a rozjeli jsme to na novo. Kolem hrála hudba podle našeho gusta a mi chytali hódně pařící náladičku. Zhruba po půl hoďce se k sobě máčkli Cam a Susan a odešli směr WC. Ostatní jim jen hlasitým pískáním a podporováním fandili.

„Máááš…papííír…ek Dave?“ zeptal jsem se dost pracně

„Jo“ vydal ze sebe nejistě Dave

„A pr…prop…pr…fix máš?“

„Jo“

Napsal jsem Davovi můj mobil a na Cama

„Kdybys skon…čil dřííív, ozvi si…se a připojíš se k nááám“

Boby s panákem vstal od baru a chatrně se dovrávoral na plácek, kterej byl nejspíš určenej k tancování.

„Máááte tady…super…světla a ta atmosféra…to je lepší než bez…světel a bez atmo…sféry“ rozplíval se

„Jdu za Te…bou brááácho“ zahulákal jsem a rozběhnul se na dance plácek

„Jdu takýýý…stejně tady nik…do jinej..neni“ zvolal Dave

Pařili jsme do rytmu disko, techno, r´n´b a pop, jenže jsme pořád máchali rukama, hejbali nohama a vrtěli se úplně stejně a bylo nám úplně jedno, co zrovna hrajou. Holt jsme měli dóst dobrou náladičku. Takhle jsme vyvíjeli tělesnou aktivitu zhruba dvě hoďky a během tý doby vždycky jen někdo vykřiknul:“Jóóó, tuhle znám!“ nebo „Týý brďo, tahle je dobrá“ a pařilo se dál.

Když se přešlo na napodobování Pulp Fiction, tak už nikdo ani nic nekřičel, ani se nijak zvlášť nevrtěl a jen jsme se všichni snažili napodobit co nejvíc věrně Johna Travoltu a Umu Thurman. Věrně jsme si rozdělili role. Já byl John 1, Boby byl John 2 a Dave byl vzhledem k tomu, že je to jen barová naplavenina, Uma Thurman.

V našem paření se nám za zády objevil Cam a Susan, drobet rozcuchaný a vysmátý.

„Co se to tady híml hergot děje?“ řechtal se Cam

„Coby, paříme“ odpověděl Boby

„Tééda chlapi, tohle vypadá divně“ přidala se Susan

„Oká, ta…tak si to tééda ujasní….me. Já a Bóóby jsme John Trav….Trrrravolta z Pulp Fiction a Dave je Uma Thur….Thurm….kurva, kdo jim dal táááákhle blbě vyslovňovitelňovací jména?“ kroutil jsem hlavou na parketě nad nedokončenou větou

„Tak to teda ne, jestli tady někdo bude John a Uma, tak to budu já a Susan“ rozhodnul Cam

„Tééda, jestli nechcete vy dva spolu něco tvořit, to bych asi přerušil naší konverzaci rychlým a zbabělým útěkem na hajzlík a tam bych to musel vyřvat do porcelánu“

„Néé, to si kli…dně buďte…John a Uma, hlavně kdy…ž už nebudu mu…set láááámat její jméé…no“ rezignoval jsem celkem s radostí

„To chce panáka…škyt…“ uchichtnul se Boby

„Máte recht, jdeme na bar“ souhlasil Dave

Na bar jsme se přesunuli celkem dost rychle a zase se chopili flašky Absolutky. Pomalu se blížilo 5 ráno a mě bylo jasný, že timhle stylem tady nemůžeme dál fungovat.

Jak jsme seděli na baru, tak jsem si všimnul něčeho, co mě předtím nějak netrklo.

„Hele Dave, kam zmizel Stuy a všichni lidi, co tady byli, když jsme přišli?“

„Nooo, tak to je fakt, čéče“ rozhlížel se Dave

„Lidi odchází, Johny Absolutna přichází“ zvolal Cam a kopnul do sebe dalšího panáka

„Ale s tim Stuym je to fakt divný. Vždycky tady sedává až do tý doby, než ho někdo vykopne“ přemejšlel Dave

„Holt musíme do JOTSON BARU na tu mega párty a to, jak se tam dostaneme už necháme až na místo, ne chlapi?“ zavelela Susan

„Neodporuju nikomu, kdo se umí tak parádně vrtět“ mrkal na ní Cam

„Ššššš“ uchihtla se Sue

„Razíme. Co Ty Dave, jak seš na tom?“ zeptal se Boby

„Já tady musim ještě hoďku bejt, ale jestli půjdete do JOTSONU, tak já tam za váma zajdu“

„Oká chlape“ poplácal ho po rameni Cam

„Měj se a čekáme na Tebe“ přidal se Boby

„Telefony máš, tak se neboj zavolat“ ujistil jsem ho

„Chlapi hneme se, nebo se tady budeme loučit do nekonečna?“ popohnala nás Susan

Vyšli jsme ven a hnedka nás praštilo přes oči celkem rozdílný světlo, než to, co se kolem nás motalo, když jsme šli dovnitř. Boby s Camem pořád jen něco domlouvali a Susan se přidala ke mě. Šli jsme směrem, kterej nám určil Stuy a čekali až uvidíme, nebo uslyšíme alespoň náznak toho děsně zazobaného a kurva rádoby nepropustnýho mejdla.

„Ten lístek od toho auta schovejte. Poptáme se lidí a třeba nás zavedou přímo k němu. Jenže tady je to samej fízl a nevidim to moc růžově, že by pustili takovouhle bandu zkalenejch lidí do auta, aniž by si nás zkontrolovali…“ poradila mi Sue

„Dobroš“ kývnul jsem

„J, musíme dát někde stopec, musim seskupit pár bublin a za chůze mi to fakt nejde“ zasmál se Cam

„Jasan brácho. Támhle je nějaká rampa“

Došli jsme k rampě, na kterou se pokládaj bedny se zbožím do barů a obchodů. Cameron vyndal naší, pořád ještě dost plnou, zásobu hulení a motal špeka.

„Smrdí to tady bohatýma kreténama a namyšlenejma dámičkama“ procedil mezi zuby Cam a nepřestal se věnovat motání

Jako by to věděl, z poza rohu se vynořila skupinka šesti lidí. Byly to jasný tři páry a hnali si to, jak dokázali rychle po chodníku našim směrem. Jak nás zpozorovali, jen se drobet pozastavili, ale hnedka zase vyšli dál. Když k nám došli, zastavili se u silnice, na druhý straně chodníku od nás a čekali. Jeden z nich se vypravil směrem k nám. Boby jen přišel ke mně a procedil mezi zubama:“A jéje, tohle asi C nekousne“

„Bude muset, dneska už dostal dost“

Týpek zhruba o pár let mladší než mi, došel ke mně a k Bobymu.

„Hele, dejte mi čutku bráchové“ natahoval ruku

„No to si ze mě děláš prd…“ zvednul hlavu Cam, ale já ho nenechal domluvit

„Řekni si kámošům. Neříkej, že nikdo z vás nemá“

„To nevim, ale dát mi snad můžeš jedno cíčko, ne?“

„Ne. Mám málo“

„Ale notak, neříkej že bys neměl. Protože vás neznám, tak asi nebudete z Hillary Hillu, takže se nedohaduj a dej mi jedno cigárko“

Jen to dopověděl, rozbila se mu u levý nohy flaška se zbytkem Absolutky.

„Znáš slovo NE?!“ vložil se do rozhovoru Cam

„O co Ti jde chlapečku? Chceš mít problémy? Ty asi nevíš kdo je můj táta. Jestli se neuklidníš, tak…JAÚÚÚ“ Cameron se vrhnul mezi mnou a Bobym a ve vteřině mu klečel na hrudníku a ujistil ho kde ho chce mít jednou dobře mířenou ránou na sanici

Ostatní jeho kamarádi jen zaostřili, jestli jejich kolega není v nevýhodě proti víc lidem a postávali dál.

„Slez ze mě ty hajzle, tohle Tě bude stát…JAÚÚÚ“

„Pokračuj, mám za sebou dost blbej večer“ úplně klidným a monotónním hlasem se k němu sehnul Cam

„Jednou Ti tady Jimbo pověděl, že nemá, tak to respektuj a táhni! Nezajímá mě, kdo je Tvůj fotr a jestli si tohle neumíš vyřešit sám, nestojíš mi ani za další ránu“

Kamarádi provokatéra jen kejvali hlavou a neříkali ani nedělali nic.

„Dobře dobře, jen klid, pochopil jsem“ pískal z pod Cama typan

Cameron se v klidu postavil, pustil ho a otočil se směrem k nám. Všichni jsme na něj koukali dost vyjevěně, teda hlavně já, protože Cam je jinak dost nekonfliktní člověk a tohle mě dost překvapilo. Bylo vidět, že i druhá partička něco takovýho nečekala.

Týpek se jen nejistě postavil na nohy a odešel ke svým kamarádům.

„Nemáš se do nich pouštět, když na ně nemáš kámo“ zavrtěl hlavou jeden z nich

„Seru na ně, jdem dál…“ rádoby povrchně odseknul pochroumanej klučina

Celá šestice se seskupila a pokračovali v cestě dál.

Postáli jsme chvilku u rampy a nechali Cama dobalit pointa. Ten ho pak podal Sue:“Začni, mi všichni už to máme za sebou“ usmál se na ní

„Díky“

„Dost úlet brácho. Co to do Tebe vjelo?“ zeptal jsem se Cama

„Nevim čéče, ale myslim, že ze mě jen vyšel ten včerejší večer“

„A už v cajku?“

„Jasně, pohůdka“

„To je dobře brácho“ dodal Boby

Joint pěkně koloval a kolem se parádně rozednívalo. Nálada se zase dostal do tý správný úrovně a my si řekli, že je čas se drobet pohnout. Vyrazili jsme zhruba v 6, směr JOTSON BAR.

„Když se takhle dívám kolem sebe, tak musim říct, že ulice tady maj stejně na hovno, jako u nás“ promluvil do ticha Boby

„V čem? . . . Tééda, proč myslíš?“ zeptal se Cam

„No…když se podíváš támhle na toho vořecha, tak si myslim, že to, že sere na roh domu v Hillary Hillu a ne u nás v Ridleyho čtvrti, je mu asi celkem putna, takže jak jsem říkal. Ulice jsou tady stejně na HOVNO, jako u nás“ řechtal se Boby

„Čéče, tohle řešit po 6 hodině ráno, to je dost nebezpečný a hlavně vůbec nevíš, jestli zrovna tenhle vořech už hodil někdy bobka i v našem zlatým a milovaným Ridleyho domově. Třeba si říká, že tady je to pro něj dóst nechutný, tak to hodí sem, než běžet k nám“ smál se Cam a držel Bobyho za rameno

„Ty vole Came, co zajít k vám do bazaru? Třeba máš to auto tam odtud. Předtím jsem o tom nepřemejšlel, ale pochybuju, že by sis vzal auto, který bys otestoval a ve stavu, v jakým jsme byli včera pochybuju, že bys jezdil autem“ vykřiknul jsem

„Tě péro J, to máš recht. To mě taky vůbec nenapadlo“

„Chlapi, co zajít napřed do JOTSONU a jestli se nám tam podaří zjistit něco blíž, tak se můžeme rozhodnout kdykoliv. Jestli tam budou Hutchinsen a Floyd, můžeme se hnout z místa a hlavně tam má přijít Dave“ navrhnul Boby

„Jasně, přece nebudeme běhat sem tam, když už jsme dohodnutý s Davem“ souhlasila Susan

Jen jsme se na sebe s Cameronem podívali a souhlasili jsme. Vyšli jsme dál ulicí směr JOTSON.

Zhruba po deseti minutkách jsme dorazili na roh Parkerly street a Sunny street. Lidi tady zatím jen tak postávali a rozespale se koukali kolem sebe, jestli jim něco nedá podnět k tomu, aby nemuseli dneska nikam jet a mohli si užít krásný neděle v teplíčku domova. Na nás pomalu nalejzalo to super bublinový hůlo a nevim jak ostatní, ale já měl pocit, že stát na rohu dvou ulic je něco mega super epižůžo.

„Mega super . . .“

„Epižůžo“ dokončil za mě Cam

„Přesně“

„Epi co?“ zeptal se Boby a cukaly mu koutky

„Žůzo“ vysvětlovala Sue a zvedla dva prsty ve stylu 70.let za doby květinovejch dětí

„Čéče zdá se mi to, nebo ten pes už je tady zase a zase kadí na nějaou zeď?“ vysmátě se ptal Boby a ukazoval na roh zdi, kde vážně půlkami objímal sokl nějakej vořech

„Jo jo, je tam a má nějakej zamyšlenej výraz“ odpověděl Cam

„Výraz?“ zeptal jsem se nejistě

„Jo výraz. To je když se výrazně tváří“ smál se Cam

„Sice nevim, co je na jeho ksichtíku výraznýho, ale dobře, má výraznej výraz“ smál jsem se

„A co když to není výraznej výraz, ale nejistej výraz. Co když se nemůže vykadit, když na něj všichni čubrníme a takhle nám to dává najevo“ přidala se Susan

„Na tom něco bude“ dodal Boby

Všichni jsme se pomalinku otočili, aby to nevypadalo, že jsme na něj koukali a dělali jsme, že si jen prohlížíme ulice.

„Tak kam dál? Sunny, nebo Parkerly?“ zeptala se Sue

„To se chce zeptat“ odpověděl Boby

Rozeběhnul se k jednomu chlapíkovi, co postával u kraje silnice a asi čekal na taxi. Doběhnul k němu a prohodil s nim pár slov. Chlapík si ho prohlídnul od hlavy až k patě a vyšel s ním směrem k nám. Došli k nám a my všichni jen zhuleně vejrali co z něj vypadne.

„Tak mládeži, to se musíte vypravit po Sunny street a zhruba po třech blocích zahnete . . .“

„Kadí!!! Už kadí!!!“ vykřiknul do příjemnýho ticha Cam

Vořech jen leknutím vykníknul a rozběhnul se po Parkerly street dolu a zahnul do parku

„Ty vole, co řveš. Teď má zaražený hovno a bude se tam s tim rvát v parku úplně sám“ strčil do Cama Boby

„Běž mu pomoct, jestli chceš“ zasmál se Cam

„Chlapi ticho, ať se něco dozvíme“ okřikla je Sue

„Díky“ poděkoval chlapík „Tak jak jsem říkal, zhruba po třech blocích zahnete doleva na St. Peter´s street a tam už to nemůžete minout“

„Díky pane“ poděkovala Sue

„Není zač“

Vyrazili jsme určeným směrem. Došli na St. Peter´s street a dali se po ní do leva nahoru. Ušli jsme zhruba

100 metrů a už jsme viděli velkej nápis JOTSON BAR a slyšeli jsme muziku. Došli jsme až k baru a sledovali, kdo stojí venku. Stali tam asi čtyři chachaři, plešatý a s nepříjemnym kukučem.

„Ach jo, já se jich dneska nezbavim. Samej mistr Proper“ procedil mezi zuby Cam

„Jen klídek, to zvládnem“ ujistil ho Boby

Šli jsme ke vstupu. Tam nás holohlávci zastavili.

„Máte pozvánku?“

„Ne, ale známe Hutchinsona a Floyda“ odpověděl Boby

„No a? Ty tady zná každej“

„Ale my jsme jejich kámoši“ přidal jsem se

„Jo, to určitě“ zasmál se jeden s plešounů

„Tak je zavolejte a uvidíte“ navrhla Susan

„A proč bysme to měli dělat?“

„Protože mi s nima vedeme obchody a určitě nechcete, aby se dozvěděli, že jim kazíte kšefty, nebo se pletu“ docela odvážně vyjel Cam

Jeden z bodyguardů něco pošeptal kolegům a odešel dovnitř. Ostatní čekali venku a kontrolovali dál pozvánky, zatímco nás drželi bokem od vstupu.

„Myslíte, že to vyjde?“ zeptal se tiše Cam a pohladil se po tváři

„Klídek, jestli si nás budou pamatovat, tak je to v suchu“

Zhruba po 15ti minutách vyšel mistr Proper z baru a za ním jeden chlap v sáčku. Byl to typickej pracháč, co diktuje celýmu okolí a je si moc dobře vjedomej toho, že má nějakou rádoby moc. Měl šedivý sáčko a drobet tmavší kalhoty. Patku na hlavě pečlivě opečovávanou a prsteny na rukou. S tímhle vším připomínal spíš Itala, než zloducha z Hillar Hillu. Podíval se na naší skupinku a pozorně si prohlídnul každýho z nás. Otočil se na plešounky a zavrtěl hlavou.

„A je to v hajzlu bando…“ syknul Cam

„Počkej, ještě to nevzdávej“ uklidnil ho Boby

„Hej, vy jste kterej? Hutchinson, nebo Floyd?“ zavolal jsem na sáčkaře

Chlapík se už tak tak vracel do baru, ale ve dveřích se zastavil a podíval se ještě jednou směrem k nám. Najednou se mu rozzářil obličej.

„Jim Davis a Cameron Frost!!! Já jsem Floyd“

„Tenhle výraznej výraz jsem už dneska někde viděl“ zasmál se Cam

„Kde jste byli? Včera jste nám zmizeli a mi ani nevěděli kam. Máte všechno? Je všechno v pořádku?“ staral se talián

„Zas tak v cajku to není. Deckentě máme vokno“ zavrtěl hlavou Cam

„A potřebujem drobet připomenout předvčerejšek šéfe“ dodal Boby

„Jo jasně, tak pojďte dál bando“ pozval nás talián a poplácal po rameni jednoho plešounka

Goriláci nás pustili dovnitř se znatelně větší úctou, než na začátku. Cam jen s určitým odstupem vešel dovnitř a snažil se, aby na něm nebylo vidět, že je ve střehu, kdyby si to některém z Properů rozmyslel.

Vešli jsme dovnitř a to co jsme uviděli nám vzalo dech. Obrovskej, ale když řeknu obrovskej, myslim tim mega obrovskej sál. Velikostí připomínal hangár, nebo nějakou stavební halu. Všude byla výzdoba do jungle stylu. Palmy, obsluhující holky chodily v rádoby kožešinových hadrech, bary byly z bambusů a všude byly kytky, lijány, kokosy, banány, dřevěný stolky a lavice, hrála tam hudba složená převážně z namakaných typanů oblečených do bederních roušek, hrajících na bonga a vrtících se v rytmu. Ženský z nich doslova šílely.

„Tak tady se mi bude líbit“ prohodila Susan

„Hlavně aby se dalo kam dřepnout“ syknul Cam

„Pánové a dámo, zvu vás do našeho VIP salónku“ ukázal nám směr Floyd

„No teda, člověk má v kapse pár tisíc, vymlácený zuby, roštěnku po boku, dva kámíky k tomu a hnedka se tahle noc a začínající den vyvrbuje do čím dál větší pohůdky“ zasmál se Cam

„Máš recht brácho“ přidal se Boby

„To teda. . .“ poplácal jsem Cama po zádech

„Dáte si něco pánové?“ zastavila nás fakt pěkná holčina s tácem, na kterým bylo asi 10 skleniček se šampaňským.

„Je to na účet podniku“ ujistila nás

„No jasně, nech tady ten tác a vezmi si taky bubliny krásko“ rozjel jsem rozhovor

„Když jsme u těch bublin…“ rozjížděl se Cam

„Počkej brácho…“ zastavil jsem ho

Holčina se jen opatrně ohlídla na Floyda a pak nejistě na nás.

„Hej Flujdum, slečna si s náma nemůže dát drink?“ zavolal na Floyda Cameron

„No…ehm…neměla by. Za tohle jí tady neplatíme“

„Víš co? Kolik tady vyděláš zhruba za večer?“ zeptal jsem se číšnice

„No…mi o tom nesmíme mluvit…“ sklopila oči

„Hele, Capone, tak takhle by to nešlo. Buďto nám dovolíš se bavit jak se patří, nebo se na kramfleku otočíme a ty velikánský dveře, který nejdou přehlídnout jenom tiše zaskuhraj za našema zádama a tenhle podnik bude chudší o pěkných pár stovek“ oznámil jsem rázně

„Ale pánové, tohle nejde. Přece nebudete tahat do našeho salónku tuhle…“

„Bacha, co řekneš ulízlá patko“ postavil jsem se k číšnici

Floyd se na nás podíval a když zjistil, že na oslovení slečny očividně čekáme všichni, jen rezignoval.

„Velice zaneprázdněnou sličnou číšnici“ dodal s úsměvem

„No, nebylo to zrovna vono, ale beru to“ nejistě jsem dodal

„Jo, chceme jí tam mít. Je v tom problém“ pochopil mojí hru Boby

„A odpověz rychle pizzožroute“ přidal se Cam

„Ne…není vtom problém. Kromě toho, jestli slečna bude chtít jít s náma a přijít tak o kšeft“ otočil se Floyd na číšnici

„Tak kolik si tady bajvoko vyděláš za tenhle večer? A Ty si zacpi uši bujná kštice“ vrátil jsem se k rozhovoru mezi servírkou a Floydem

„Asi tak 500 dolarů“ nejistě se usmála obsluhovatelka

„Dáme Ti 600 a už to nebudem řešit, ok?“ nabídnul jsem

„Dobře“ s jiskřičkama v očích se usmála

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Boby

„Jenifer“

„Super. Já jsem Jim, tohle je Cam, Sue a Boby“ postupně jsem představil celou naší tlupu

Jenifer byla asi 170cm vysoká brunetka, hnědý hluboký oči, krásnej úsměv a všechno tam kde to má bejt. Zvlášť v tom Tarzan vohozu vypadala fakt sexy.

Vzal jsem tác a pokračovali jsme za Floydem. Prošli jsme zhruba půlkou sálu a zahnuli jsme doleva kde se nám k našemu překvapení ukázalo další rozšíření haly o zhruba 3 salónky. Vešli jsme do prostředního. Sedělo tady u stolu asi 5 lidí, z toho 3 chlapy viditelně na funkci. Dvě holky tam byly zřejmě jen pro zpříjemnění atmosféry.

„Ježíš, nazdar Came, nazdar Jimi“ ozval se jako první blonďák zhruba 180cm vysokej ve světlým sáčku a už drobet zlaťovanej

„Hutchinson“ kejvunl jsem

„Jasně. Kde se tady berete? Jak jste dopadli?“ vyzvídal

„No, máme decentní vokno a potřebujeme doplnit události z pátku“ oznámil Cam

Všichni u stolu se jen rozesmáli, ale ukázali nám, kam si máme sednout.

„Hej, hoď nám sem flašku Tequily“ zavolal na Jeny jeden z chlapíků u stolu

„E-e, tahle je tady s náma“ zastavil jsem ho

„Ale… to snad…“

„Jen klídek“ přidal se Floyd

„Tak co vám z pátku schází?“ zeptal se s úsměvem Hutch

„No, spíš přebejvá“ zasmál se Cam

„Máme lístek od parkovného k nějakýmu autu a nevíme, kde ho najít a pak jsme měli doma hulení v bedně od sakra dobrýho šampáňa a nějaký drobný“ upřesnil jsem

Všichni se na sebe nejistě podívali

„Tak s tim autem to bude v pohodě. Stojí o pár ulic dál po St.Peter´s street. Je to vínovej Cadilac. Co se týče toho šampáňa, tak to jste tady v tom baru vyhráli za hru na bonga…ehm…dá se říct vším…ehm…možným. To hulení bylo od nás, ale bylo ho o dost víc“ začal Hutch

„Dva batohy?“ zeptal se Boby

„Jo, tak nějak“

„Takže ty drobný co jste měli, byly zřejmě za prodej toho hůla“ otočil se ke mně Boby

„No nevim. Pět táců je dost i na takhle dobrý hůlo“

„Cože? Pět tisíc?“ vytřeštil oči Floyd

„Vy jste dokázali prodat batoh hulení za pět táců?“ přidal se Hutchinson

„To nevíme, ale obsah zhruba jednoho batohu nám zbyl“ odpověděl Cam

„Sakra, mi věděli komu to dát“ zasmál se Floyd

„Moment, vy jste nám jen tak dali dva batohy hulení? Nebo je v tom nějakej háček?“ znejistil Cam

„Není, jen jsme chtěli zkusit, kolik toho dokážete prodat a podle toho vám dát perspektivní prácičku, nebo ne“ reagoval Floyd

„Osvědčili jste se“ dodal Hutchinson

Vzali jsem si bubliny z tácu a připili jsme na nás, dobrý kšeftmany a s pocitem dalšího uklidnění, že víme další část skládačky jsme začali pařit.

Zhruba po hodině, jsem si řekl, že se půjdu podívat na to auto.

„Boby, pojď se mnou. Juknem na to fáro“ klepnul jsem do něj

„Jasan“ kejvunl

„Já tady zůstanu a budu hájit pevnost“ oznámil Cam

„Já půjdu s váma“ usmála se na mě Jeny

„Ok“ přijal jsem se skrytou radostí

„Vraťte se brzo. Připravim bubliny“ mrknul na nás Cam

Vyšli jsem zpátky do haly. Hudba tady nepřetržitě jela a lidi se dostávali do tý správný náladičky. Vyšli jsme ven a Boby jen poplácal o rameni jednoho s plešounů. Razili jsme dál po St.Peter´s street. Nevím kolik ulic jsme minuli, ale v tom jsem uviděl vínovej kabriolet.

„To snad nemůže bejt…“ znejistil jsem

„Já myslim, že jo Jimbo“ zvesela souhlasil Boby

„Ukaž mi ten lístek“ promluvila Jeny

Podal jsem jí ho a čekal, že dojde k autu a ujistí mě v tom, že to není ono. Došla tam, podívala se na parkovací hodiny, pak na auto, na nás, zase na auto a pak vyšla nejistě k nám.

„Je to to auto“ zasmála se

„No to mě poser…“ vypadlo mi

„Teeda, kde jste tohle vzali, to mi nejde do hlavy brácho“ zavrtěl hlavou Boby

„Mě to povídej“ odpověděl jsem mu

Došli jsme společně k autu a ještě jednou si podle lístku všechno zkontrolovali. Sedělo to. Vlezli jsme si dovnitř a nevěřili, že je to naše. Jeny otevřela kastlík a to, co vytáhla nám deckentně vyrazilo dech. Zhruba tří kilovej balík hulení, z půlky vypitá flaška Absolutky a mobil.

„Co to kurva…“ smál se Boby z plna hrdla

„Co kufr kluci?“ zeptala se Jeny

„Máš recht krásko“ souhlasil Boby

Vylezli jsme z auta, obešli ho a klíčem otevřeli kufr. Našli jsme tam dva set boxy plný vinylových desek.

„A já chtěl jít dneska sám jezdit na prkně do parku. Kdyby mi někdo pověděl, že zažiju takovouhle noc, nevěřil bych mu“ vrtěl hlavou Boby

„A ještě to nekončí“ chytil jsem ho kolem ramen

„Jsem rád, že se takhle rozrůstáme“ chytil jsem i Jeny

„Dojedeš s tim k baru? Teď když vim, co v tom je, bych to tady nenechával“ zeptal se Boby

„No nevim, nejsem zrovna ve stavu, kdy…“

„Já to odřídim“ nabídla se Jeny

„Vidíš a pak že se navazování novech vztahů nevyplácí“ zasmál jsem se

Nasedli jsme do auta a Jeny opatrně otočila našeho Cadilaca zpátky k baru a asi po 5ti minutách jsme parkovali před JOTSON-BARem. Holý hlavy jen nevěřícně koukali, kde jsme to vzali, ale neudělali nic. Vylezli jsme a já vzal dvě dvoustovky z kapsy.

„Tak chlapi, tohle auto bych nerad ztratil a proto dám čtyři kilča za to, že mi ho budete hlídat, jako oko v hlavě“

„Dobře pane…“

„Jim…Jim Davis“ nasadil jsem Bondovskej výraz

Typani jen přijali čtyřista doláčů a postávali dál, jakoby nic.

„To se nebojíš, nechat tady to auto jen tak?“ zeptala se Jeny

„Ani ne. Až se dozvíš, co všechno máme za sebou, tak pochopíš, že život je moc krátkej na nějaký dumání o deckentně zajímavých věcičkách. Musíš víc pařit holka“ přilípnul jsem jí na tvář malýho hubana

Přišli jsem zpátky do baru a jak se zdálo, nálada tady se vůbec nezměnila. Pořád se tady pařilo, chlastalo, hulilo balilo, ledacos mačkalo a drželo, ochutnávalo i jen vychutnávalo, užívalo, zažívalo a místy bohužel i zneužívalo.

Dostal jsem chuť jít někam dál, ale pak jsem si uvědomil, že nejsme všichni a tak jsem kývnul, jako že půjdeme zpátky ke stolu, kde na nás čekala naše bandička a určitě nedočkavě dumali, jestli tam to auto bylo, nebo ne.

„Tak co? Bylo tam? Povídejte, jak vypadá?“ zajásal nad našim příchodem Cam

„Jo…bylo. A ještě něco v něm“ chechtal se Boby

„Cože?“ znejistěl Cameron

„Jo. Dva set boxy plný vinylů a mobil“ nadhodil jsem další hádanku

„Jo a ještě…“ začala Jeny

„…Ještě je super, že je to kabrouš. Úplně excelentní autíčko“ zastavil jsem Jeny v půlce věty s pohledem, kterej alespoň mě říkal všechno.

Jeny jen nenápadně přikývla a neříkala už nic

„To mi chceš říct, že máme Cadilac kabriolet? A to jen tak? Jako že se jen tak ráno vzbudim a mám v kapse lístek na Cadilac kabriolet? Řeknu si ouha, co já to včera zapomněl. Zavzpomínám a řeknu si, jo jasně, rohlíky mám, nějakou tu šunku taky, vodu a pivko taky jo a jen tak jsem asi náhodou nechal stát Cadilac kabriolet zhruba 6 kiláků od baráku. Hm…to je hustý. Mít tak kapsy třeba na Dodge Vipera…hm…hustý“ smál se a kroutil hlavou skloněnou nad hulením na stole Cam

Sedli jsme si ke stolu a dali si každej nějakej ten drink. Ještě chvilku jsme pobírali to co jsme právě dovezli před bar a nevěřili tomu.

„Tak co, jak to bude s váma?“ přerušil naše dumání Floyd

„É, jak to myslíš?“ zvedla hlavu Susan

„No, jestli pro nás chcete makat“

„A to jako v jakým smyslu?“ zeptal se Boby

„No, prodej hulení“

„To záleží na tom, co nám nabízíte za podmínky“ přidal jsem se k debatě

„No, myslim, že bych to viděl tak na 60 : 40 ze zisku“ dodal Hutchinson

„To není marný“ kývnul Cam

„Co?“ znejistila Jeny

„A kdo nám zaručí klientelu a ochranu před místníma poldama? Je jich tady jak much na jednom velkým a čerstvým…no prostě…hodně“ vyzvídal jsem

„O to se postaráme my“ sebejistě reagoval Hutchinson

„Dejte nám drobet času na rozmyšlenou“ navrhnul jsem

„Kolik budete jenom chtít chlapi“

Seděli jsme dál a popíjeli to fajnový šampaňský a dumali nad právě navrženou nabídkou. Nějak se nám nechtělo přijmout, že místní rádoby mafie nám jen tak nabídne práci a ještě k tomu za takhle vyvoněných podmínek. Na druhou stranu se nám nechtělo pustit jen tak z merku zaručenej přísun peněz a k tomu přístup k takovýmu šťavnatýmu hulení.

„Do kdy potřebujete vědět odpověď?“ zeptal se Boby

„Do tejdne“ uklidnil ho Floyd

„Ok, dostanete jí. My teď pofrčíme dál. Musíme zjistit, kde jsem vzali tu káru a k čemu nám jsou v kufru ty vinyly“ zavelel jsem

„Dobře hoši, ať vám Steve u baru dá na nás na cestu nějakej dárek. On už bude vědět. Jen mu řekni, že mu Floyd vzkazuje Carcharias“ rozloučil se s náma drobet tajemně Floyd

„Car…car…cože? Co to má bejt? To je nějakej signál, jako že nám má věřit, nebo naopak? Proč si nedohodnete třeba něco snadnýho, jako ověření toho, že ten vzkaz je fakt od vás. Třeba něco jako luminiscenční polykarbonát“ zatvářil se zcela vážně Cam, ikdyž jsem věděl, že uvnitř má fakt radost, že se mu to povedlo říct

„Carcharias je latinskej název pro bílýho žraloka“ opětoval mu Hutchinson výraz v obličeji

„Aha, tak teď to dává rozhodně větší smysl, než před tim, než jsem položil tu otázku. To by mě zajímalo, co si vymyslíte, až vám tohle heslo zevšední. Navrhuju Crepuscular chiroptera. To je taky velkej bílej, ale netopýr a to jen tak někdo nemá. Dobrý, tak mi toho kapříka Stevovi vyřídíme a do tejdne se vám ozvem. Díky za super posezení“ pousmál se Cam

Všichni jsme se postupně rozloučili a vyrazili jsme na bar za Stevem. Jen se nám nechtělo tenhle super bar opouštět tak brzo. Holt se nám tady fakt zalíbilo. Jenže ještě pořád bylo dost nevyřešených otázek a těm jsme rozhodně chtěli přijít na zoubek.

Na baru jsme ze sebe vylámali Stevovi bílýho žraloka po latinsku, ikdyž se smál, jak jsme se to snažili říct přesně, pochopil co myslíme. Sáhnul pod bar a vytáhnul flašku Absolutky. Camovi jen zazářily očka.

Vyšli jsme ven a Boby a Sue se jen zamilovaně podívali na našeho Nového kabrioletka.

„Teda, kde jste tohle vzali chlapi, to nevim“ zavrtěl hlavou Boby

„Je bomba“ souhlasila Sue

Jen Cameron drobet zkoprněl

„8.500 dolarů“ prohodil z ničeho nic

„Cože?“

„Jo, to je cena tohohle auťáku. Je od nás z bazáče“

„Jak to myslíš?“ postavil jsem se mezi něj a auto

„Tak jak to říkám. Tohle auto stálo předevčírem ráno u nás v bazaru a stálo 8.500 dolarů“

„A to znamená co?“ vložil se do toho Boby